Vystoupá letadlo do své letové hladiny a z palubního rozhlasu se ozve kapitán: "Dámy a pánové, právě jsme dosáhli výšky 10 000 m naše rychlost je přibližně 840 km/h a ježíši kriste, PANE BOŽE...". Odmlčí se a na palubě zavládne panika a chaos. Za chvíli se znovu ozve a říká: "Vážení cestující, omlouvám se, letuška na mě vylila horké kafe, kdybyste viděli moje kalhoty zepředu!" V tom se ozve jeden z cestujících: "Ty hovado! Kdybys tak viděl moje kalhoty zezadu!!"

„Zdalipak víš, Ladíku,“ otázal se děd svého nejmilejšího vnoučka, „jak se dá též nazvati ta část těla, na kterou si sedáš?“
„I vím, dědoušku,“ odvětil Ladík, „rasův Francek mne pár jmen pro tělní část tuto naučil, ale jsou to slova tuze hanebná, proto jich nemohu říkati.“
„Správně činíš. Pokud bys jich pronesl, potěh by měl posvícení,“ usmál se tvrdě děd. „Ale zajisté ani Francek nezná toho výrazu, kterého ti teď chci sděliti. A to jest slovo polopit.“
„Polopit, dědoušku? A co toto slovo znamená? Nikdy jsem je ještě neslyšel...“ otázal se nechápavě na dědouška hledící Ladík.
„Toho se brzy dozvíš, chlapče,“ ušklíbl se děd, zatímco jednou rukou hladil Ladíka po hlavě a druhou si spouštěl kalhoty, „zajisté jsi už slyšel rčení »jez do polosyta, pyj do polopita«, ne?“
„Ach tak.“